Byla to jen sekunda… – příběh popálené Beušky

Jedno únorové odpoledne jsme s dcerkou vyndávaly nádobí z myčky, chvíli předtím jsem si zalila čaj a položila jsem si hrnek (bohužel termohrnek) na myčku. V hlavě jsem měla klasický myšlenkový pochod, že to nesmím nechat postavené na kraji, a tak jsem hrnek odsunula do rohu, ke zdi.

Dál jsme s Beuškou vyndávaly nadobí z myčky, otočila jsem se k lednici a otevřela ji, že vyndám nějakou svačinu a v tu chvili jsem uslyšela hroznou ránu, otočila jsem se a vidím Beušku, jak stojí a na ní je navalená celá myčka. Stála, plakala a ručičky měla přivřené v myčcce. Musela stoupnout na otevřené dvířka od myčky a ta, protože nebyla vestavěná, ale měla být, se na ni naklopila. V první chvíli jsem myslela, že ma zlomené obě ruce, okamžitě jsem k ní přiskočila, vysvobodila ji a kontrolovala, co se stalo. Ručičky zlomené nebyly, ale zjistila jsem že má mokré tepláčky, na zemi jsem uviděla rozlitý čaj a bylo mi to hned jasné. Z ledničky jsem seškubla papír s první pomocí a utíkala s dcerou do koupelny. Strhla jsem z ní tepláčky a a pustila ji na nožičku studenou sprchu a chladila a chladila. Beuška po chvíli přestala plakat, docela se mi ulevilo, vyndala jsem ji z vany a rikala jsem si, ze se ji na tu nožku podívám. Sáhla jsem ji na nárt, kde to měla zarudlé a strhl se jeden obrovský puchýř, to me vyděsilo a šla jsem chladit znova. Mezitím přijel manžel a jeli jsme do nemocnice. Tam Beušku ošetřili a poslali nás domů, ze se to zahojí a hluboké to není. O dva dny později jsme šli na převaz, kde jsme se dozvěděli, že se zatím nedá říct, jestli to je hluboké, protože první dny popálenina “pracuje”. Když jsme šli na převaz o další dva dny později, nožička se jim už nelíbila a musely jsme na příjem. To byla asi další rána, kterou jsem nečekala a dost mě vykolejila. Možná, kdyby se to všechno stalo v ten první den, tak to nebyl takový šok, ale ta pozdější hospitalizace mě opět sebrala. Dva obrovské šoky během pár dnů, netušila jsem, co nás čeká, měla jsem hrozný strach…

Beuška si prošla transplantací kožního štěpu, protože ji celé to popálené místo odumřelo. Myslím, že celých těch 14 dní v nemocnici zvládala lépe, než já. Já brečela pokaždé, když jsem si uvědomila, co jsem to způsobila a jaké to bude mít následky…

Před pár dny to byl rok od té doby, co se to stalo. Pokaždé, když ji masíruji nožičku si říkám, jestli se na mě jednou nebude zlobit, až bude chápat, co se stalo a kvůli čemu má tu jizvu… Ale Beuš je naprosto úžasná, protože vždycky, když mažeme nožku, říká: Maminko, bebino se zahojí, už to skoro není vidět.

Chtěla bych znova moc a moc poděkovat celému personálu ve FN Brno, na oddělení popálenin. Všichni byly naprosto úžasní, od pana primáře, přes všechny doktory, až po sestřičky. Za těch 14 dní jsme potkaly všechny sestřičky a žádná z nich nebyla nikdy nepříjemná. Byly úžasné, hodné, milé k dětem, prostě skvělé. Chválím je, kudy chodím. Zasloužily by minimálně metál!


Kontakt

Jana Lacinová, Bc.
ředitelka, pracovnice podpory a poradenství
+420 776 259 126
jana.lacinova@popalky.cz

Poradenské centrum

Navštívit nás můžete po telefonické dohodě v pracovní dny.

Budova CK Čedok
Nádražní 654/10
602 00 Brno

Vchod z ulice Bašty.

Ukázat adresu na mapě